O knize: 2019 / Publikace nabízená čtenáři je věnována bohaté a bohaté historii pravoslavných církví jihovýchodní Evropy v prvním desetiletí po skončení druhé světové války. Tato léta se zapsala do historie řady místních pravoslavných církví na Balkánském poloostrově. Většina z nich: srbské, bulharské, rumunské, albánské církve byly nuceny existovat v podmínkách nastupujících socialistických režimů a zažívaly různá omezení a někdy i perzekuci. V druhé polovině 40. let 20. století. mezi Konstantinopolským a Moskevským patriarchátem probíhal boj o vedení ve světovém pravoslaví; v 50. letech 20. století Bulharská církev získala status patriarchátu; Poblíž Balkánu vznikla nová autokefální pravoslavná církev Církev československá. V prvním poválečném desetiletí zaujímaly významné místo vztahy pravoslavných církví jihovýchodní Evropy s církví ruskou, kterým je v práci věnována zvláštní pozornost. Navíc zatímco moskevský patriarchát výrazně posílil svůj vliv a posunul se na přední místo v pravoslavném světě, ruská emigrace, která dříve hrála důležitou roli ve vývoji církevního života v řadě zemí, jej do značné míry ztratila. Monografie vychází z bohatých archivních pramenů, zejména materiálů z bulharských, srbských, řeckých, německých, amerických, ruských a dalších archivů. Kniha je určena historikům, duchovním a všem zájemcům o dějiny křesťanství. Publikační rozvržení uloženo ve formátu PDF A4.